Vyrobeno s láskou k přírodě a lidem Hlavní strategií Martiny Papežíkové a její dobroTY z Ráje je poctivá a šetrná výroba produktů z toho, co nám příroda nabízí ve své nejčistší formě, to znamená bez použití chemických dochucovadel, aromat, barviv a konzervantů. Bylinky, ovoce i zeleninu si paní Martina pěstuje na vlastní zahradě a také sbírá na prověřených a ekologicky čistých místech v krajině Českého ráje. Suroviny, které přidává, vybírá většinou bio nebo z kontrolovaného ekologického zemědělství. Váží si stále větší poptávky po tzv. natura produktech, které byly v dobách našich předků samozřejmostí. A její záměr je vrátit se k této přirozenosti a jednoduchosti. Věří, že zákazníci pocítí, že je její práce zároveň i její radostí. Celou nabídku produktů poctivých domácích sirupů, omáček, džemů a marmelád, másel a olejů, past a pesta ... dobroTY z Ráje najdete v e-shopu www.dobrotyzraje.cz nebo se můžete podívat na různé informace a recepty na blog.dobrotyzraje.cz
Martina Baňasová háčkuje rozličné klobouky a čepice pro malé i velké. Nakoupit je můžete na řemeslných jarmarcích v Českém ráji. Pletením a háčkováním se již neživím, ale nedokážu se této velmi uklidňující činnosti vzdát. Tvořím nejen klobouky a čepice, ale také sezónní zboží, třeba velikonoční vajíčka. Ráda pro Vás upletu a uháčkuju čepici či klobouk přesně dle Vašeho vkusu, vybrat si ale můžete i z již hotových kusů, které čekají na své nové hrdé majitele. Kontaktovat mě můžete telefonicky a také prostřednictvím e-mailu: martinabanasova24@gmail.com
Miluji sukně a šaty. Sukně sluší snad každé ženě, každému typu postavy. V sukni šíříme svou ženskou energii, magii. Vhodně zvoleným střihem se dá leccos schovat nebo naopak zdůraznit. Střihy si kombinuji a konstruuji sama, důraz kladu na pohodlí a praktičnost. Ze všech svých látkových pokladů vytvářím jedinečné kousky, protože málokdy koupím materiálu více než na jeden projekt, takže většinou, když si pořídíte výrobek ode mne, je pravděpodobné, že ho máte na celém širém světě jen vy. Pokud je nějaký kousek zvláště oblíbený, párkrát ho zopakuji. Vybírám ty nejkvalitnější materiály, přednost dávám přírodním. Výjimku tvoří umělé hedvábí, které ušetří životy tisíců motýlů bource morušového. Do každého výrobku všívám radost, lásku a pokoru a myslím, že to žena, která bude věc nosit, pozná. Moje práce ctí filosofii pomalé módy. Pomalá móda je o tom, že každý výrobek navrhnu, promyšleně nastříhám a vyrobím z materiálu, jehož kvalitu ověřím. Pomalá móda není založená na bázi času, ale kvality. Pomalá není opakem rychlé. Jde o odlišný přístup, ve kterém si jsou designéři, podnikatelé, maloobchodníci a spotřebitelé více vědomi toho, jaké mají výrobky dopady na pracovníky, společnost a ekosystémy… Mám radost, že svou prací umožňuji dalším ženám najít svou ženskou krásu a cítit se dobře. Noste Vincenta a budete jedinečná.
Mlýn Perner, s. r. o. je dodavatelem volně ložené mouky předním českým výrobcům pečiva a cukrovinek. Historie mlýnu sahá až do roku 1420 , kdy byl založen. Majitelé nebyli jenom různé mlynářské rodiny, ale také i slavné rody jako Valdštějnové, Šlikové nebo Vartenbergové. V 19. století byl vlastníkem i bratr básníka K. H. Máchy, Michal Mácha. V roce 1933 kupuje mlýn Bohumil Perner, syn mlynáře v Májově u Chrudimi. Historie rodiny Pernerů je velmi zajímavá. Jan Perner (1815-1845), strýc Bohumila Pernera byl velký vlastenec a budovatel železnice. Studoval na pražské polytechnice. Po stavbě železnice v Rusku nastoupil v roce 1837 na stavbu Severní dráhy císaře Ferdinanda. Účastnil se také velkých trasovacích prací pro spojení Vídně s Prahou a stal se vrchním inženýrem státních drah. Jeho návrh dráhy z Prahy do Drážďan schválil císař v roce 1842. Jan Perner tragicky zahynul v roce 1845. Jeho jméno nese i jeden pár vlaků InterCity, EuroCity. Jsou po něm pojmenovány ulice v Praze i v Pardubicích a také Dopravní fakulta Univerzity Pardubice. V 30. letech minulého století Bohumil Perner s manželkou mlýn ve Svijanech zmodernizovali a rozšířili. Za války pomáhali lidem z okolí, jak se dalo, včetně nelegálního prodeje mouky, což bylo velmi nebezpečné, jelikož byly potraviny na příděl a Němci hlídali systém jejich distribuce. Panu mlynáři byl po válce slibován i pomník, ale vše se změnilo rokem 1948 a znárodněním majetku. Rodina byla vystěhována a pan Bohumil Perner byl na 2 roky uvězněn do tábora nucených prací v Jáchymově. V roce 1992 dostávají v restituci mlýn ve značně opotřebeném stavu zpět synové Bohumil a Jan. Bohumil se stará o obchod a kvalitu mouky, Jan o strojírenskou technologii. V této době měl mlýn kapacitu 80 tun/24 h. Oba bratři pochopili, že je potřeba mlýn modernizovat a zakoupit nové dopravní prostředky, vybavit laboratoř. V roce 1996 dodává firma Prokop Pardubice novou mlecí technologii s kapacitou 120 tun/24 h. Současným většinový vlastníkem je Daniel Perner, který úspěšně pokračuje v rodinné tradici a úročí své zkušenosti získané při dlouhodobém pobytu ve mlýnech ve Švýcarsku, Lucembursku a Německu. Ve Švýcarsku získal také výuční list v oboru poté, co absolvoval střední školu potravinářské technologie v Pardubicích. Díky úspěšné modernizaci v letech 2009 – 2012 je nyní Mlýn Perner nejmodernějším mlýnem v ČR s produkcí více jak 133 000 tun mouky za rok, což reflektuje cca 14% průmyslové výroby pšeničné mouky na trhu v ČR. Technologii dodala firma Bühler ze Švýcarska a celé zařízení odpovídá nejnáročnějším požadavkům na kvalitu a bezpečnost výroby. Výroba je rozdělena do dvou samostatných mlýnských provozů, které na sobě mohou, ale nemusí být závislé. Společnost Mlýn Perner je na trhu již více než 25 let. Společnost dodává také do zahraničí. V roce 2017 je Mlýnu Perner opět rozšířen o novou mlecí technologie pro mletí celozrnných mouk. Díky této technologii získal Mlýn Perner další náskok před konkurencí, jelikož jemnost namletí celozrnných mouk nemá v ČR konkurenci.
Pan Petr Klíma z Huntířova se zabývá ruční prací se dřevem a kovařinou. Při práci často využívá staré postupy a technologie a klade důraz na použití pouze přírodních materiálů. Vyrábí ručně štípaný modřínový šindel. Dělá též repliky historických luků a šípy s kovanými hroty. Jedním z výrobků jsou i řezbářské nože, u nichž je možnost vybrat si střenku z různých druhů dřev a různé tvary čepele. Nože můžete zakoupit jednotlivě i jako celou sadu.
Pivovar se nachází v Malém Rohozci, nedaleko Turnova, necelých sto kilometrů severovýchodně od Prahy. Zdejší romantický kraj, ležící na středním toku řeky Jizery, se již od 19. století nazývá Český ráj. Je to kraj přírodních krás, hradů, zámků, muzeí a tradiční řemeslné výroby. A taky dobrých lidí, a právě tito lidé pro Vás tradičním způsobem vyrábějí dobré pivo: pivo Českého Ráje. Nejenom místní obyvatelé, ale i návštěvníci Českého ráje, turisté, horolezci a ostatní milovníci přírody, si dají do souvislosti pivo Skalák a pískovcové skalní město v Hruboskalsku. Krásná, malebná příroda a příjemná, svěží chuť Skaláka a Podskaláka k sobě prostě patří. Průřez historií pivovaru Pivovar založil Ferdinand Unger v roce 1850 a následně jej provozoval jeho syn Karel a potom vnuk, rovněž Karel. Ten v roce 1910 pivovar včetně velkostatku prodal nově vzniklé společnosti Společenský pivovar a velkostatek hostinských, společnost s ručením omezeným, Malý Rohozec u Turnova. Takto pivovar fungoval do roku 1924, kdy se přeměnil na akciovou společnost. V roce 1948 byl pivovar v Malém Rohozci znárodněn a stal se součástí národního podniku Severočeské pivovary a později součástí Východočeských pivovarů, se sídlem v Hradci Králové. V roce 1994 byl pivovar privatizován ve veřejné soutěži vyhlášené Fondem národního majetku. Špatné hospodaření tehdejších majitelů přivedlo pivovar až téměř ke krachu. Změna k lepšímu nastala pro pivovar 1. července 2004, kdy byla založena nová společnost PIVOVAR ROHOZEC, a.s. Byly zahájeny významné investice směřující k zajištění vysoké kvality piva. Tradiční způsob výroby však zůstal na Rohozci samozřejmě zachován. Pivo se vyrábí v zásadě podobným způsobem, jak jej původně vyráběli už naši předkové začátkem minulého století. Dnes se pivovar skví v nové kráse. Návštěvníci kráčí po opraveném dlážděném nádvoří s kašnou uprostřed, budovy mají novou fasádu a nad hlavami pravidelně odbíjejí pivovarské hodiny…
Firma vyrábí tradiční vařené masné výrobky – jitrnice, jelita, tlačenky, paštiky, mnoho druhů uzenin - salámy, uzená masa, klobásy, dále masné polotovary a speciality. Snaží se vyrábět kvalitní a poctivé výrobky z masa, bez zlevňujících náhražek. Maso pochází výhradně z chovů místních farmářů. Společnost je pod pravidelným veterinárním dozorem a v souladu s českou i evropskou legislativou dodržuje veterinárně hygienické požadavky na výrobu, zpracování a uvádění živočišných produktů do oběhu, preventivně kontroluje zdravotní nezávadnost svých výrobků. V roce 2013 získala firma ocenění Regionální potravina Libereckého kraje za Bělskou čertovu klobásu a Výrobek Libereckého kraje za Bělskou ořechovku, v roce 2014 Výrobek Libereckého kraje za klobásu se sýrem. Za rok 2017 se může pyšnit oceněním Regionální potravina Libereckého kraje za tepelně opracovaný masný výrobek Ďábelský mls. Vlastní prodejny: Naše prodejny najdete v Bělé, Staré a Nové Pace, Hostinném, Lomnici nad Popelkou, Semilech a v nově také v Turnově v Nádražní ulici. Firma Podkrkonošská uzenina s.r.o. byla založena v roce 2012. Navázala na mnohaletou tradici výroby uzenin, která v Bělé probíhá od roku 1990.
Práce se sklem mě obklopuje více než sedm let. Po absolvování oboru Design skla na Akademii výtvarných umění ve Wrocławi, jsem se rozhodla u sklářského řemesla zůstat a svůj volný čas jsem tak trávila zpracováním skla a šperků . Zkoušela jsem příležitostně své výrobky představovat na internetu a také na různých trzích a vznikla tak myšlenka založení vlastní živnosti. Název značky Lidovo jsem zvolila jako odkaz na lidové výtvarné umění našich předků, které v mé tvorbě převládá a inspiruje mě. Ve své tvorbě se snažím pokračovat v tradičních řemeslných technikách, které ve své tvorbě uplatňuji a oživuji je do současné podoby. V mé nabídce naleznete – sklo k dennímu použití , jako například pivní půllitry, skleničky na vodu či víno, džbány, misky, vázy a jiné. Dále pak předměty ze skla sloužící k dekoraci bytu a nakonec šperky z recyklovaných střepů a trubic, kterým se pokouším vdechnout nový život a tvar. Sklo nechávám vyrobit na sklářských hutích, následně jej brousím pomocí sklářských strojů a nakonec jej dekoruji na ryteckém stroji. Od května 2023 budu součástí Uličky řemesel v Turnově, kde budu provozovat i svou dílnu.